Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si
mohu odpočinout, občerstvuje mou duši....
23. žalm zaznívá v liturgii velmi často. Patří mezi ty nejkrásnější. Jeho prostřednictvím nás Bůh povzbuzuje
k vytrvalosti.
Vede mě po správných cestách...nemám v ničem nouzi. Jsou to slova beznadějného optimisty, či naivky? Není
kolem nás dost děsivých skutečností, pandemie, války, přírodní katastrofy. A není to podobné i v nás
samotných, naše vnitřní boje nad tím, co nám chybí na zdraví, štěstí, majetku? Žalmista hovoří jinak: je-li Bůh
mým pastýřem, pak jsem spokojen se svým bytím (jsem Boží dítě), majetkem (vše je v Božích rukou), poměry,
ve kterých žiju. Tuto spokojenost podporují dva postoje. 1. Vědomě se zříci stálého srovnávání s jinými lidmi:
„Celá bída pochází ze srovnávání," říká S. Kierkegaad. Porovnávání s druhými vede k iluzi, že se ostatní lidé mají
lépe. Tím se připravujeme o vnitřní klid a spokojenost. 2. Děkovat denně za tzv. maličkosti. Největší životní silou
je vedle lásky vděčnost. Čím více se naučíme denně děkovat Pánu za nadpřirozené i přirozené dary, tím
svobodnější a spokojenější bude náš život.
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou...Bůh neuchrání své věrné před bouří, ale
zachrání je v bouři. Existuje spousta temných roklí: rakovina, skleróza, pandemie, hospodářské ztráty, zrada
přítele, životního partnera, přírodní pohromy atd. Přes tyto skutečnosti stále platí slova žalmu: Ty jsi se mnou.
Ježíš řekl: Nikdo je nemůže vytrhnout z mých rukou, pokud oni sami neodejdou. Dobrý pastýř říká, jsou ti
odpuštěny hříchy. Já jsem chléb života.
V jedné telefonní budce v Londýně našli přepis 23. žalmu. Autorem je narkoman. Král heroin je můj pastýř. Vodí
mě do bahna. Přivádí mě k pramenům starostí. Ničí mou duši, vede mě po zlých stezkách. Procházím temnotou,
zchudnutí a bojím se nejhoršího, neboť ty heroin jsi se mnou. Tvé injekce a tablety se mě pokoušejí utěšit.
Jeden podnikatel napsal: Mým „pastýřem" je technika a věda, proto nemám v ničem nouzi. Bude-li mi něco
chybět - technika mě to opatří: Ona a věda jsou vždy úspěšné. Technika a věda si nemůže dovolit neúspěch, její
dobré jméno závisí na její užitečnosti. Před každým nebezpečím i nemocí technika a věda mě přece ochrání.
Ústřední topení mi dává teplo a křeslo před televizí a to je mou jistotou. Když nevím, co si dát k jídlu mám přece
mrazák, kde je jídla dost. Mým pánem a pastýřem je technika a sociální stát - ten se o mě vždy postará a
ochrání vše, co mám. Stát mi přece slibuje život na věčné časy.
Ze všech stran jsme vyzýváni k ostražitosti, což je jistě dobře. Ostražitost byla v křesťanské tradici považována
za velmi důležitou ctnost. V současné době se náš pohled postupně rozšiřuje, už nemyslíme jen na sebe, a
uvědomujeme si, že máme také pečovat o životní prostředí. Pro křesťana je přesto na prvním místě oblast
duchovní. Co člověku prospěje, když získá celý svět, ale ztratí svou duši.
o. Josef