Poutní kostel Panny Marie na Chlumku v Luži
Věra Naňková

Zakladatelkou poutního místa na Chlumku v Luži byla Marie Maxmiliána hraběnka ze Žďáru (1633 - 1690), provdaná za Jindřicha Viléma Slavatu na Košumberku (1654) a později za Františka Kryštofa Hieserla z Chodova (1666). Pocházela z velmi činorodého katolického prostředí. Její otec, Florián Dětřich Žďárský ze Žďáru, založil u Prahy poutní místo Hájek sloretánskou kaplí a františkánským klášterem. Její matka byla zrodu Martiniců, kteří právě jako Slavatové přispěli k rekatolizaci českého prostředí.
Od svého bratra Františka Eusebia Žďárského ze Žďáru získala hraběnka milostný obraz Panny Marie Pasovské, který přechovávala v kapli hradu Košumberku. Snaha o zpřístupnění tohoto vyobrazení širší veřejnosti ji vedla k založení a vybudování poutního místa na Chlumku. Uctívaným obrazem byla Panna Maria Pomocná, tzv. Pasovská. O tomto obrazu uváděla sama zakladatelka, že jde o kopii originálu L. Cranacha z Innsbrucku, kterou údajně namaloval týž malíř, který pořídil i kopii uctívaného obrazu v Pasově.
20. prosince 1664 požádal František Kryštof Hieserle, hraběnčin druhý manžel, opovolení ke stavbě kaple Panny Marie. K rozsáhlému stavebnímu podniku přistoupila hraběnka až o tři roky později. Jak sama uvádí: "Léta Páně 1667 14. Augusty ... z vlastního měšce ... začato dílo na kapli s kostelíčkem na kopci (slovo Chlomek) nad městem Luže ležící pod titulem Narození Blahoslavené Panny Marie". Královehradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka posvětil 5. srpna 1668 základní kámen a 8. září 1669 byla hotová svatyně vysvěcena.
Tehdy byl vybudován na vyvýšenině mezi hradem Košumberkem a městem Luže areál obdélného půdorysu, vymezený ohradní balustrádou, proloženou čtyřmi většími a čtyřmi menšími kaplemi, které se dochovaly do dnešní doby. Vzhled ústřední svatyně neznáme, z poznámek hraběnky Hieserlové a pamětní knihy lužské usuzujeme, že šlo o typ kaple Panny Marie v Altöttingu v Bavorsku. Předpokládáme, že napodobovala nejen altöttingskou románskou centrálu, ale také k ní později přistavěnou loď. Podobala se zřejmě kostelíku za pražskou Strahovskou branou, který vystavěl hrabě Bernard Ignác Martinic roku 1666 a který byl napodobeninou svatyně v Altöttingu.
Areál na Chlumku byl svým založením pozoruhodný. Ideovou náplň jistě stanovila zakladatelka, usměrňovaná jezuity, kteří se v té době již objevovali na Košumberku. Zdejší "svatá hora mariánská" vychází zřejmě z osvědčeného poutního typu loretánských kaplí s ambitem, provedením se však přece jen značně liší. Obdélná, v rozích okosená terasa na vyvýšenině, s balustrádou a čtyřmi kaplemi v nárožích a výklenkovými v delších stranách, které obklopovaly ústřední svatyni, dokládají zručnost a slohovou pokročilost neznámého navrhujícího stavitele. Rovněž průčelí jednotlivých kaplí s představenými sloupy, bohatě dekorovanými, o tom svědčí.
Zhruba o deset let později - 2. května 1678 - požádala hraběnka Hieserlová arcibiskupa o povolení vystavět na Chlumku u poutního areálu rezidenci pro jezuity. Se stavbou se však počalo o rok dříve, jak svědčí dochované účty pro léta 1677 a 1678. Základní kámen položil a posvětil jezuitský provinciál p. Matěj Tanner. Rezidence byla dostavěna koncem roku 1682 a 9. července příštího roku se sem jezuité přestěhovali z provizorního ubytování na hradě Košumberku. Již během stavby věnovala hraběnka jezuitům nejen poutní areál, uctívaný obraz a rezidenci, ale zaopatřila je i finančně. Různými fundacemi v průběhu let zajišťovala i provoz při mariánské svatyni.
Z dochovaných účtů zjišťujeme řemeslníky činné na stavbě rezidence, jsou to stavitel Andrea de Quadri z Prahy (1692), polír Jan Ramler, tesařský mistr Tomáš Kaczl z Prahy a Vencl Kameník.
Jezuitská rezidence je obdélného půdorysu, patrová, spilastry prostupujícími obě podlaží a členěná obdélnými okny. Původní střecha byla mansardová.
Roku 1683 si dala hraběnka Hieserlová postavit skromný dům při západní straně mariánského areálu a 11. února 1684 se sem odstěhovala z hradu Košumberku. Je pravděpodobné, že stavitelem je opět Andrea de Quadri, s jehož jménem se setkáváme ještě později.
Zájem o mariánské poutní místo a jeho obraz byl značný a již roku 1688 se uvažovalo o stavbě nového kostela. Návrh měl dodat stavitel Andrea de Quadri, stavitel jezuitské rezidence. Při té příležitosti se setkáváme i se jménem jezuity P. Karla Labušky, kutnohorského rodáka, který se na Chlumku poradenstvím uplatnil i později.
Se stavbou nového kostela se počalo až v roce 1690 a jeho výstavba byla provázena nepřízní osudu a hlavně nedostatkem peněz. Hraběnka Hieserlová uzavřela 6. dubna 1690 smlouvu na vybudování nového kostela, to jest na plány, založení základů a výstavbu s málo známým italským stavitelem Bernardem Minellim z Hořic.
V květnu byla zbořena "altöttingská" kaple. Výdaje za rok 1690 činily zhruba 1585 fl. Polírem při stavbě byl Giovanni Battista Alliprandi (kolem 1665 - 1720), později velmi známý architekt, jehož pobyt na Chlumku ve funkci políra je doložen při křtech v Luži 28. srpna a 16. září 1690.
Již 17. října 1690 zemřela fundátorka Marie Maxmiliána Hieserlová. Příštího roku 7. dubna vyhořelo město Luže a práce na kostele se zpomalily, či ustaly úplně. Z dochovaných dokladů zjišťujeme, že pro značné nedostatky v započaté stavbě byl vyměněn stavitel. Obšírná, nedatovaná zpráva p. K. Labušky, podepsaná i P.I. Bayerem, poukazovala na chyby ve stavbě kostela.
11. prosince 1691 uzavřel superior Vojtěch Had podrobnou smlouvu se stavitelem Pavlem Ignácem Bayerem z Prahy (kolem 1656 - 1733), v níž se zavazuje pokažený chrám vylepšit, vyhotovit nutné nové plány a kostel zdárně dobudovat. Při stavbě se uplatnil pražský kameník František Lejsek, s nímž byla uzavřena smlouva 17. července 1692. Roku 1693 se pro nedostatek peněz nestavělo, jak zjišťujeme z dopisu P.I. Bayera a zápisu v pamětní knize. Stavba kostela pak pokračovala v letech 1694 - 96. Mimo P.I. Bayera tu zaznamenáváme tesařského políra Michala Stößera, sklenáře Antonína Hetzela, štukatéra Giovanni Giacoma Bottu z Prahy. V roce 1696 byla kostelní stavba zhruba hotová, přestože se její dokončování a úprava nejbližšího okolí protáhla až do počátku 18. století. To však již za dohledu nám neznámého políra, bez účasti P.I. Bayera, který se teprve v prosinci 1698 domohl konečného zaplacení.
7. září 1696 byl slavnostně přenesen z jezuitské rezidence milostný obraz Panny Marie do nového kostela a ten požehnán od superiora s povolením arcibiskupa. Teprve roku 1700 byl instalován hlavní sloupový portál, který je označen letopočtem 1700. Není vyloučeno, že jeho tvůrcem byl známý kameník Giovanni Pietro Torre z Prahy. Usuzujeme tak ze skutečnosti, že je v účtech v květnu 1701 zaznamenán doplatek 40 fl pražskému kameníkovi jménem Dorry. Patrně roku 1702 byly osazeny i sochy sv. Jáchyma a sv. Josefa v nikách na průčelí chrámu.
Kostel Panny Marie na Chlumku je typická česká jezuitská stavba. Jednolodí s bočními kaplemi a emporami, s bazilikálním osvětlením lodi, užším odsazeným presbytářem a dvouvěžovým průčelím. Neliší se příliš od ostatních jezuitských staveb převážně ze třetí čtvrti 17. století. Jednotlivé detaily a způsob členění, zejména průčelí, odpovídají Bayerovu výtvarnému pojetí. Zmnožení pilastrů při nevýrazném středním rizalitu dvouvěžového průčelí, jakož i bohatší sloupový portál jsou patrně Bayerovým přínosem. Kostel charakterizuje vznosnost a vertikální tendence, která kladně působí i při pohledech zdálky. Tato skutečnost byla zapříčiněna i tím, že kostel bylo nutno vtěsnat do již stojící, starší terasy s balustrádou a kaplemi.
Novinkou v interiéru kostela je mariánská, kruhová, zděná kaple, která zabírá jednu osu a závěr presbytáře, s kterým asi do výše parapetu empor splývá. Polokruhově ukončená arkáda umožňuje pohled a vstup do kaple, je rámována pilastry s úseky kladí, jehož římsa vytváří rozevřený polokruhový štít. Kaple je zaklenuta kupolí s polygonální lucernou. Tento neobvyklý přístřešek pro milostný obraz jistě vznikl v režii jezuitů, snad p. K. Labušky, který v dopise z 24. března 1695, který pojednává o kostele a jeho zařízení, jej nazývá pergolou. Realizaci možno opět přičísti P.I. Bayerovi. Inspiraci tohoto uspořádání neznáme. Ideou vzdáleně připomene středověkou architekturu mariánského přístřešku v poutním kostele v Mariazell v Rakousku, který byl roku 1653 přeměněn v kapli a později ještě přebudován.
Autorem výsledné kostelní stavby byl stavitel Pavel Ignác Bayer, měšťan Starého města pražského, který relativně často pracoval pro jezuity (Hradec Králové, Praha - Staré a Nové Město, Svatá Hora. Nejobsáhlejší část jeho tvorby zabírá jeho činnost pro Schwarzenberky, na jejichž panstvích v Čechách v letech 1702 - 1721 pracoval. Byl i pevnostním stavitelem v Chebu. Vyrůstal pod vlivem naší raně barokní architektury, především jezuitské a rychlému vývoji české barokní architektury se přizpůsoboval pomaleji a spíše v detailech. Byl dobrým stavitelem, nepatřil však mezi tvůrčí osobnosti, které usměrňovaly vývoj naší barokní architektury.
Zařízení zdejšího kostela vznikalo zřejmě po jeho vysvěcení a až na některé pozdější rokokové přídatky je slohově jednotné. Odpovídá době kolem kolem 1700, v širším rozmezí spadá do konce devadesátých let 17. století a 1. desetiletí 18. století. Charakterizuje je bohatý, hluboce prořezávaný akant, místy již s náznaky vrypované stuhy, který vytváří bohaté rámy zdejších oltářů a obrazů. Sochařská složka výzdoby je o něco archaičtější, přesto však v některých výjevech či figurách se objevují již pokročilejší rysy. Zdejší zařízení interiéru kostela bývalo tradičně připisováno jezuitským řemeslníkům Františku Baugutovi (1668 - 1725) a Janu Kostelníkovi (1667 - 1732). Nová zjištění J. Tejkla (1981,1988) tento názor výrazně mění. Za hlavního autora výzdoby na Chlumku považuje sochaře Jiřího Františka Pacáka (kolem 1670-1742). Tento, původně jezuitský poddaný, je v Luži zhruba od roku 1702 do roku 1715. Archivně doložen je Pacák u oltáře sv. Apoleny (1706) a kazatelny (1706-1707). Při zápisu jeho svatby roku 1707 je poznamenáno, že jak on, tak i jeho manželka byli vrchností propuštěni na svobodu. J. Tejkl srovnáním s doloženými pracemi Pacákovými mu dále připisuje: plastiky hlavního oltáře, zejména dva manumentální anděly, sousoší zvěstování Panně Marii, Boha Otce nad kazatelnou, na protější straně při triumfálním oblouku skupinu tesajících puttů na obláčku a sochu sv. Josefa. Dále boční oltáře a šest plastik kajícníků a kajícnic na zpovědnicích. Pacáka zde zachycujeme v jeho dosud neznámé rané fázi, dříve než se setkal s dílem Matyáše Bernarda Brauna, který jeho tvorbu pronikavě ovlivnil a zcela změnil. Rozsáhlá, současná řezbářská výzdoba zdejšího kostela byla jistě dílem více tvůrců, to jest Pacáka, Bauguta, Kostelníka a jestě dalších, nám neznámých pomocníků.
Obrazovou výzdobu chlumeckého kostela pak dodal v letech 1705 - 1706 převážně malíř Jan Jiří Heinsch (1647 - 1712), Škrétův následovník. Jeho obrazy charakterizuje střízlivý realismus, světelné kontrasty a ušlechtilost obličejů. Tento malíř pracoval často pro jezuity, jimž patrně vyhovoval jeho věcný styl, který byl blízký střízlívé a věcné religiozitě jezuitského řádu.
Středem hlavního oltáře v kapli v presbytáři je obraz Pomocné Panny Marie Pasovské ve stříbrném rámu z roku 1694, v řezaném rámu s rohy hojnosti s květy a ovocem, který podpírají dva andělé nadživotní velikosti. Nad tím v paprscích je skupina Nejsvětější Trojice s andílky. Oltář byl údajně dokončen roku 1702.
Na úsecích římsy průčelí mariánské kaple v presbytáři je umístěno sousoší Zvěstování - socha Panny Marie a archanděl Gabriel v nadživotní velikosti. Tyto pozoruhodné plastiky byly připsány sochaři J.Fr. Pacákovi.
Velmi výpravná kazatelna na evangelijní straně je dílem J. Fr. Pacáka z let 1706 - 1707. Osmiboké řečniště člení dvojice sloupů a reliéfy církevních učitelů. Jeho spodní část tvoří akantové závity se zárodky vrypované stuhy. stříška kazatelny, nesená dvojicí andělů, má ve spodním pásu postavy evangelistů, v horní pak sochařský výjev Proměnění na hoře Tábor sMojžíšem a Eliášem.
Nad kazatelnou na pilíři triumfálního oblouku je ještě plastika Boha Otce. Protějšková výzdoba epištolního pilíře triumfálního oblouku sestává z obrazu Panny Marie pod křížem od J.J. Heinsche z let 1705 - 1706, vbohatém rozvilinovém rámu. Dále je tu sochařský výjev tesajících andělíčků a konečně nejvýše socha sv. Josefa.
Významnou součástí výzdoby kostelního interiéru je šestice rámových, akantových oltářů v bočních kaplích. Na evangelijní straně při kazatelně je oltář sv. Anny. V akantovém rámu s anděly je obraz sv. Anna vyučuje Pannu Marii od J.J. Heinsche. Ve vrcholu oltáře je socha sv. Ignáce s anděly. Celek doplňuje mladší, rokokový obraz sv. Aloise, patrně z druhé třetiny 18. století.
V další severní kapli shledáváme ve středu akantového rámového oltáře s anděly a sousoším Nejsvětější trojice, ve vrcholu obraz sv. Ignáce z Loyoly od J.J. Heinsche. Vrokokovém rámu je obraz Ecce Homo.
V poslední evangelijní boční kapli je situován akantový rámový oltář sv. Barbory se sochami archanděla Michaela a Rafaela, ve vrcholu pak se sochou sv. Rozálie s andílky. Obraz sv. Barbory je od J.J. Heinsche. Rokokovým doplňkem je menší obraz sv. Ignáce.
V epištolní boční kapli při triufálním oblouku je umístěn rámový akantový oltář se soškou Panny Marie ve vrcholu a obrazem sv. Jana Nepomuckého od J.J. Heinsche z roku 1705. Obraz sv. Stanislava Kostky je rokokový.
V druhé jižní kapli nacházíme oltář sv. Františka Xaverského, údajně z roku 1703. Jeho bohatý akantový rám s putti má ve vrcholu Krista na kříži s anděly. Obraz jezuitského světce je opět od J.J. Heinsche. Menší obraz Bolestné Panny je rokokový.
V poslední kapli na této straně je oltář sv. Apoleny, jejž dodal J. Fr. Pacák v roce 1706. V akantovém rámu jsou ve spodní části postavy dvou andělů, ve vrcholu socha sv. Lucie s andílky. Obraz světice je od J.J. Heinsche. Doplňkem je rokokový, menší obraz jezuitských misionářů sv. Jakuba, Jana a Pavla.
K bohatosti kostelního interiéru přispívají i četné obrazy v lodi převážně v bohatých řezaných akantových rámech. Obraz sv. Judy Tadeáše a sv. Ajy jsou rokokové z druhé třetiny 18. století.
Významnou figurální složkou kostelní výzdoby jsou i sochy šesti zpovědnic z roku 1702. Plastiky připsal J. Tejkl sochaři J. Fr. Pacákovi. Jsou to sousoší sv. Maří Magdaléna, Afra a Panna Marie, sv. David, Petr a Dismas.
Do doby po 1700 lze i vročit výzdobu varhan s akantovými řezbami a figurálními doplňky.
Výpravně řezané lavice byly podle pamětní knihy pořízeny roku 1700. Jejich čelní stěny zdobí pilastry, v olištovaných polích jsou akantové závity, festony a vázy s květinami. Postarnice mají rovněž akantový dekor.
Rakev fundátorky Marie Maxmiliány Hieserlové byla do hrobky kostela přenesena roku 1698 a roku 1701 pořízena mramorová deska s nápisem. Ta byla roku 1930 přemístěna do zdi boční kaple při oltáři sv. Barbory. Roku 1701 byla v kostele rovněž upravena hrobka jezuitů.
Do roku 1773 byl chrám Panny Marie na Chlumku spravován jezuity. Po zrušení jejich řádu se stal roku 1782 farním kostelem města Luže.

Dodatek I.

Opravy věží byly v roce 1800 a 1810, nová konstrukce střech po velkém požáru v roce 1878 a další opravy v letech 1892 a 1897.
Poslední větší oprava byla provedena v roce 1936, v 70. letech pak byla položena břidlicová kritina na střechu. Koncem 80. let se začalo projevovat statické narušení obou schodišť vedoucích na terasu s balustrádou a kaplemi. Došlo k posunům a místním zborcením bočních opěrných zdí a zřícení schodištní balustrády s parapetem.
Havarijní stav schodišť vyvrcholil znemožněním vstupu do kostela z bezpečnostních důvodů. V té době se rovněž naplno začaly projevovat destruktivní účinky kyselých deštů a imisí na fasádu hlavního průčelí chrámu. Zvětrávání a opadávání částí omítky ohrožoval vstupující osoby, proto bylo nutno postavit u hlavního portálu ochranné lešení.
Další průzkumy prokázaly nutnost nejen výměny oplechování kopulí věží kostela, ale i jejich dřevěné kostry. Břidlicová kritina, položená při opravách v 70. letech, se ukázala jako nekvalitní, rozpadávala se, což způsobovalo zatékání do krovů.
Na základě uvedených skutečností proto SURPMO Praha na popud vlastníka chrámu zpracovala v roce 1990 projektovou dokumentaci oprav. Projektant navrhl celkovou opravu severozápadního a jihovýchodního schodiště včetně jejich statického zajištění a restaurátorských prací na sochařské výzdobě balustrády a kaplí. Dále pak opravu vrcholových křížů na věžích, oplechování věží, výměnu výplní otvorů ve věžích, přeložení krytiny a generální opravu fasády hlavního průčelí chrámu.
Záchranné práce na opravě chrámu započaly po vydání stavebního povolení v roce 1991 a pokračují dodnes v intenzitě odpovídající množství  shromážděných finančních prostředků.

Dodatek II.

Chrám Panny Marie na Chlumku v Luži je mimořádně významnou uměleckou památkou z rozhraní raného a vrcholného baroka.  Architektura stavby je poněkud retardovaným, avšak kvalitativně i koncepčně dokonalým vyjádřením ideálu raně barokního chrámu. Samo provedení stavby a všech architektonických motivů je naprosto precizní. Stejně vysoké hodnocení platí i pro stylově téměř jednotný soubor umělecké výbavy a výzdoby stavby, vzniklý rovněž kolem roku 1700. V jeho celku jsou některá díla nepochybně prvořadé galerijní kvality. Významnou historickou hodnotou je pak i intaktní uchování uměleckého komplexu, který tím nabývá i nedozírné uměleckodokumentární významnosti. Ve shrnutí lze tedy konstatovat, že mariánský kostel na Chlumku, jako komplexní umělecké dílo, patří k nejvýznamnějším projevům doby kolem roku 1700 nejen v kontextu českého, ale celého středoevropského baroka. Posléze pak je třeba vysoce hodnotit i mimořádně kladné urbanistické působení stavby, která jako prvořadá dominanta určuje estetický profil celého širokého okolí. I v tomto ohledu patří Chlumek nepochybně ke špičkovým realizacím barokní architektury, jejíž mimořádné vyvinutí a kvalitní urbanistické cítění je všeobecně vysoce hodnoceno.

Prameny:

Okresní archiv Chrudim, AF Luže, inv. č. 38, Rationes templi in Chlumek ab Anno 1692 usq ad 1698, inv. č. 1, Pamětní kniha. Státní ústřední archiv Praha, APA, Recepta, karton 832, 881, JS XXX/1/1 a XXX/1/6, karton 158.
Univerzitní knihovna, XXIII D 147, Historia Residentiae Kossumbergensis S.J. Anno 1693.
Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, VÚ Litomyšl, karton 16, 17, Pozůstalost Františka Jelínka, inv. č. 15., karton 3, Historia Residentiae Kossumbergensis S.J. z roku 1836, opis.

Literatura:

A. Blažek, Chlumek u Luže, Hradec Králové 1898
K.V. Adámek, Luže, Košumberk a Chloumek v XVII. a XVIII. věku, Památky archeologické XIX, 1901, 393-412, 495-554.
Zd.Wirth, Soupis památek hist. a uměl. v pol. okrese vysokomýtském, XVI, Praha 1902, 86-96.
V.V. Štech, Malířství a sochařství nové doby v Čechách a na Moravě, Praha 1938-9, 77-78.
V.V. Jeníček, Poslední Slavatovna Košumberská, Praha 1940
J. Neumann, Malířství XVII. století v Čechách, Praha 1951, 108-9 V. Mixová, K otázce navrhovatele mariánského kostela na Chlumku v Luži, Umění 2, 1954, 256-8
J. Herout, Chlumek u Luže, Praha 1957
O.J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách, Praha 1958, 111-112
V. Naňková, Architekt a stavitel Pavel Ignác Bayer - představy v literatuře a skutečnost, Umění 22, 1974, 226.
Umělecké památky Čech 2, 1978, 332-3.
J. Tejkl, Počátky tvorby Jiřího Františka Pacáka a její sociální kořeny, Umění 29, 1981, 427-436, Týž, Nové poznatky o vztahu Braunovy dílny a sochařské tvorbě ve východních Čechách, Matyáš Bernard Braun. Studie a materiály 4, Národní galerie Praha 1988, 121-9.
Dějiny českého výtvarného umění II/1, Praha 1989, 341,343 (M. Šroněk); II/2, Praha 1989, 505 (O.J. Blažíček).

Předmluva a dodatky čerpaly z materiálů Obecního úřadu Luže.