Duchovní slovo 5. n. velikonoční - /Ježíš o sobě říká: „Já jsem cesta pravda a život."/
Jistěže existuje velké množství možností, (cest) jak jít životem. Tou první je uvažování: přemýšlím, na základě
toho se rozhodnu – to je cesta ušlechtilá. Nebo mohu někoho napodobit, pak volím cestu nejlehčí. Anebo
čerpám z vlastích zkušeností.
Ježíš o sobě řekl: Já jsem cesta pravda a život. Můžeme mít před očima cestu
horským průsmykem, lesní pěšinku, nebo městkou ulicí. „Cesta" může být cestička k domovu nebo také
cesta do neznáma.
Proč se rozhodnout pro Krista a zvolit právě Jeho? V žalmu 118 čteme: kámen, který stavitelé zavrhli, stal se
kvádrem nárožním. Ve Starém zákoně u proroka Izaiáše (8,14) se mluví o kameni, který se má stát
překážkou, na který slepí lidé narazí, aby poznali Hospodina. A příchodem Krista se tato vize uskutečňuje.
Díky němu může být náš život postaven pevně a stabilně.
Osobní zkušenost Lva N. Tolstého. Vypráví – „jednou v předjaří jsem šel sám lesem a naslouchal jsem jeho
šumění. Přemýšlel jsem o svém neklidu posledních tří let, o svém hledání Boha a stálém kolísání mezi radostí
a pochybnostmi. A náhle jsem viděl, že jsem vlastně žil jen tehdy, když jsem věřil v Boha. Když jsem myslel
pouze na něj, zvedla se ve mně radostná vlna života. Všechno kolem ožilo. Všechno dostalo smysl. A jakmile
jsem v něho přestal věřit, život se mi náhle zastavil. Nějaký hlas ve mně volal, co tedy ještě hledám? Přece je
to on, bez něho nemůže člověk žít! Znát Boha a žít je jedno a totéž, Bůh je život. A od té doby mě jeho světlo
neopustilo."
V elektronické poště je e-mail od neznámé pisatelky Slávky. Nikoho takového neznám. Na obsahu nebylo nic
podezřeného: „Přeji Ti hodně radosti." Otevřením se objeví smršť obrázků slibujících „opravdu hodně
radosti" zejména té sexuální. Mám dále pokračovat? Anebo rychle všechno zavřít? A je tady další
rozhodování: Ano nebo ne. Je to nabídnutá „cesta". Stačí jedno kliknutí a je to dál k nabízené „radosti".
Navíc přichází myšlenky, vždyť to přece není reál, tak proč hned ustupovat, proč se všemu hned bránit. U mě
zvítězil rozum, smazal jsem to. Tak to popsal myslím velmi reálně jeden mladý muž, jaké různé cesty se dnes
nabízejí.
E – mail sliboval potěšení a radost. Člověk hledá své štěstí. Je proto důležité znát cestu, která k němu vede.
Stojíme před dvojím pojetím svobody, svobodou kvality, to je svoboda, kdy si osvojuji určité dovednosti,
které zkvalitňují můj život a svoboda neurčenosti, kdy se člověk rozhoduje svévolně bez jakýchkoliv hranic.
Například - umíš si představit fotbal nebo hokej a bez jakýchkoliv pravidel, to je svoboda neurčenosti. Měla
by taková hra smysl?
Je důležité znát cíl i cestu, Tomáš se ptá i za nás: Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?
Potřebujeme vědět, proč tady jsme a jaký je náš cíl. Dítěte se neptáme a dáme mu jméno. Rodiče budou
mluvit o svobodě dítěte, ale přitom budou chtít, aby umělo anglicky, vyberou mu školu a budou podporovat
jeho vlohy a talenty, třeba ty hudební. Chceme, aby se děti měly lépe než my.
...Proč děti osvobozujeme od uklízení jejich pokojů, když vlastně chceme, aby si jednou uměly držet věci
v pořádku samy? Proč se snažíme vyhovět všem jejich přáním, když bychom chtěli, aby jednou dokázaly při
sporech s druhými ustoupit? Proč za ně zahlazujeme všechny průšvihy ve škole, když tvrdíme, že by se měly
umět přiznat, a to i za cestu osobní ostudy? Proč dětem nechceme říct o babiččině umírání, když bychom byli
rádi, aby se jednou uměly postarat o stárnoucí rodiče? Když si dítě doma uklízí jen svoje hračky, bude jednou
schopné uklidit i po tom druhém, třeba po nemocném partnerovi? Když nemusí nikdy vytáhnout peníze ze
své pokladničky, protože vždy dostane od rodičů, bude jednou umět dávat druhým ze svých vlastních úspor?
Cíl a cesta spolu korespondují nelze jít za cílem cestou, která vede k opačnému konci.
Několik myšlenek k přemýšlení nad texty 5. neděle velikonoční.
o. Josef