Milí přátelé,
slavíme neděli Dobrého pastýře. Pastýř ovcí, ovčák, a pohled na pasoucí se stádo ovčí, to je dnešnímu člověku
nejen ve městě, ale i na venkově obraz vzácný. Nevím, kam bych vás musel zavést, abychom se něco takového
mohli podívat. Snad někam do hor, do Beskyd nebo Tater. Ježíš použil tento obraz, určité přirovnání, aby nám
naznačil a přiblížil, co pro svět znamená.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si
mohu odpočinout, občerstvuje mou duši....
23. žalm zaznívá v liturgii velmi často. Patří mezi ty nejkrásnější. Jeho prostřednictvím nás Bůh povzbuzuje
k vytrvalosti.
Vede mě po správných cestách...nemám v ničem nouzi. Jsou to slova beznadějného optimisty, či naivky? Není
kolem nás dost děsivých skutečností, pandemie, války, přírodní katastrofy. A není to podobné i v nás
samotných, naše vnitřní boje nad tím, co nám chybí na zdraví, štěstí, majetku? Žalmista hovoří jinak: je-li Bůh
mým pastýřem, pak jsem spokojen se svým bytím (jsem Boží dítě), majetkem (vše je v Božích rukou), poměry,
ve kterých žiju. Tuto spokojenost podporují dva postoje. 1. Vědomě se zříci stálého srovnávání s jinými lidmi:
„Celá bída pochází ze srovnávání," říká S. Kierkegaad. Porovnávání s druhými vede k iluzi, že se ostatní lidé mají
lépe. Tím se připravujeme o vnitřní klid a spokojenost. 2. Děkovat denně za tzv. maličkosti. Největší životní silou
je vedle lásky vděčnost. Čím více se naučíme denně děkovat Pánu za nadpřirozené i přirozené dary, tím
svobodnější a spokojenější bude náš život.
I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou...Bůh neuchrání své věrné před bouří, ale
zachrání je v bouři. Existuje spousta temných roklí: rakovina, skleróza, pandemie, hospodářské ztráty, zrada
přítele, životního partnera, přírodní pohromy atd. Přes tyto skutečnosti stále platí slova žalmu: Ty jsi se mnou.
Ježíš řekl: Nikdo je nemůže vytrhnout z mých rukou, pokud oni sami neodejdou. Dobrý pastýř říká, jsou ti
odpuštěny hříchy. Já jsem chléb života.
V jedné telefonní budce v Londýně našli přepis 23. žalmu. Autorem je narkoman. Král heroin je můj pastýř. Vodí
mě do bahna. Přivádí mě k pramenům starostí. Ničí mou duši, vede mě po zlých stezkách. Procházím temnotou,
zchudnutí a bojím se nejhoršího, neboť ty heroin jsi se mnou. Tvé injekce a tablety se mě pokoušejí utěšit.
Jeden podnikatel napsal: Mým „pastýřem" je technika a věda, proto nemám v ničem nouzi. Bude-li mi něco
chybět - technika mě to opatří: Ona a věda jsou vždy úspěšné. Technika a věda si nemůže dovolit neúspěch, její
dobré jméno závisí na její užitečnosti. Před každým nebezpečím i nemocí technika a věda mě přece ochrání.
Ústřední topení mi dává teplo a křeslo před televizí a to je mou jistotou. Když nevím, co si dát k jídlu mám přece
mrazák, kde je jídla dost. Mým pánem a pastýřem je technika a sociální stát - ten se o mě vždy postará a
ochrání vše, co mám. Stát mi přece slibuje život na věčné časy.
Ze všech stran jsme vyzýváni k ostražitosti, což je jistě dobře. Ostražitost byla v křesťanské tradici považována
za velmi důležitou ctnost. V současné době se náš pohled postupně rozšiřuje, už nemyslíme jen na sebe, a
uvědomujeme si, že máme také pečovat o životní prostředí. Pro křesťana je přesto na prvním místě oblast
duchovní. Co člověku prospěje, když získá celý svět, ale ztratí svou duši.
o. Josef