Milí farníci, rodiče, děti, mládeží, / doporučuji přečíst si nejprve evangelium sv. Jana 4 kap. 4 -42/
je postní doba, jak se vám daří? To je moje první otázka. Dnes jste nemohli přijít do kostela a museli jste zůstat
doma. A to slovo MUSÍME, máme také v dnešním evangeliu.
Ježíš, jak tam čteme ve 4 kapitole a čtvrtém verši,
musel projít Samařskem. Ve skutečnosti mohl jít jinou pohodlnější cestou přes Judsko. Proč musel, protože se
chtěl setkat s jistou ženou. Byl unavený chůzí. Studně je odpradávna místem symbolickým, místem
zamilovaných. Tak to čteme v knihách Starého zákona. Jako by hledal On ženich celého lidstva svou nevěstu.
Ta žena představuje v tomto textu celé lidstvo. Snad proto tam není uvedeno její jméno. Říká ji: dej mi napít.
On Boží Syn od ní žádá napití. Bůh zde vystupuje jako ten, kdo potřebuje člověka. On nepotřebuje, ale chce
potřebovat. Člověk to má často nastavené opačně, říká, že je nezávislý, samostatný, moc nikoho nechce
potřebovat.
Trošku historie - proč Samaritáni byli tak odmítaní? Tato území se oddělila od víry Izraele jako první, došlo tak
k promíchání různých národů, které si tam přinesli svá náboženství. To byl první krok odpadu židů od smlouvy
s Hospodinem. Po oddělení severního království byl postaven na jejich území pohanský chrám. Židé dokonce
oslavovali den, kdy byl chrám pohanů rozbořen. Existovalo tam velké napětí mezi Samaritány a Židy. Židé se
s těmito lidmi vůbec nestýkali.
Ježíš ženu oslovuje, dochází tady k dialogu. Nejprve to jsou slova, kdybys znala boží dar…. A ona mu na to
řekla, nemáš ani vědro, jak mi chceš dát napít, zatímco já tady mám džbán, ze kterého se můžu kdykoliv napít
a ty nemáš nic! Ale pak nastal velký obrat v jejím jednání. Ježíš tam říká: Každý, kdo pije tuto vodu bude znovu
žíznit. Ale já mu dám živou vodu. Žena tam zanechala džbán, a odešla, najednou už pro ni džbán nebyl
důležitý, kdo pozná Boha, náhle se v jeho životě věci mění. Opustila to, s čím tam přišla. Džbán tam zůstal.
Musíme si uvědomit, že pro vodu se chodilo ráno nebo večer. Ona šla v době, kdy věděla, že tam nikdo
nebude. Záměrně to tak udělala. Asi si říkala, všichni mi dejte pokoj, nechci se s nikým vidět ani setkat. Něco
podobného se může i dnes dít, Bůh nabízí opravdu velké dary a člověk chce jen křest, obřad, chce jen něco,
Bůh je přesto stále trpělivý a čeká. Voda, kterou ti dám já, se v tobě stane pramenem do života věčného….co
to znamená?
Je tam zajímavá dynamika, jdi a přiveď svého muže. Nemám muže. Rozvod znamenal, že byla vyhnaná,
ponížená. Ona v tomto evangeliu, jak jsem už řekl, reprezentuje lidstvo, reprezentuje nás všechny. Měla pět
mužů, položme si otázku, co představuje těch pět mužů, (pět mužů - symbolizuje pro lidstvo pět potřeb). Je
to: Jídlo a sex. Poznání a umění. Moc a peníze.
Víte - jakmile do těchto lidských hodnot vkládáme celý smysl svého života, dojde za určitý čas k „rozvodu“.
Člověk nesmí absolutizovat relativní hodnoty. Člověk byl stvořen pro věčnost. Z čeho vlastně žiji? Ježíš to
všechno řekl té ženě s velikou láskou. A ona se v té chvíli obrací k náboženským hodnotám. Natolik ji to
zasáhlo. Ptá se, kde mám hledat Boha, jak ho mám uctívat? Ježíš ji říká: v duchu a v pravdě. V upřímnosti –
v síle Ducha Svatého. V pravdě - to znamená - ze zjevení Ježíše Krista. A duchem je myšlen dar, který přebývá
v nás samotných. On ji mimo jiné tím říká, že ona je chrámem, ve kterém přebývá Bůh. V té době to bylo velmi
revoluční sdělení. Ježíš dal této ženě velkou důstojnost a tím pádem ji dává i nám. A ona byla natolik naplněna
jeho slovem, že šla, aby se podělila o tento dar, který dostala. Našla, co hledala. Toužila a dostala. Ježíš musel
jít přes Samařsko, tak to v Janově evangeliu čteme. Milí farníci a přátelé, museli jste hledat jiné cesty k tomu,
jak slavit Den Páně, třeba se dívat na televizní přenos a hledat jiné zdroje pro setkání, pro prožití mše sv. Kéž
nás to naplní silou, kterou dostala tato žena, a dovedeme žít z Kristových slov.
Váš otec Josef