První pouť je nádherná báseň, kterou na našem poutním místě zanechal jeden vděčný poutník. Kéž jeho i všechny poutníky chrání na všech cestách Panna Maria, Pomocnice křesťanů.

První pouť

Čas odbarvil již dávno moje vlasy
a napudroval popelem mou tvář,
dnes vzpomínám si na minulé časy,
co o nich píše život - kronikář.

Těch šťastných chvilek mnoho není,
na ně by stačil jistě jeden list,
o zklamání, smutku a marném snění
je zbytečné už v té kronice číst.

Na jedno jitro pohádkově krásné
i dnes po létech vzpomínám si rád,
jak tenkrát bylo i mé dětství šťastné,
když mohl jsem na Chlumek putovat.

Pár krejcarů bylo celé mé jmění,
kdo sirotkovi měl také co dát?
Já se však cítil jako v opojení
a neměl čas na únavu a hlad.

To byla krása o mé první pouti,
když v procesí nám hrála muzika,
ta zažene vše, co duši rmoutí,
i do svalů a kostí proniká.

A zbožné písně tichým jitrem zněly
a já nadšeně zpíval ze všech sil,
vždyť byl jsem touhou celý rozechvělý,
vidět Chlumek, náš posvátný cíl.

A když se náhle ve sluneční záři
zjevily štíhlé věže kostela,
radostný úsměv rozlil se ve tváři
a zapomněl jsem zpívat docela.

Tak to je Chlumek opředený bájí,
pro dětskou duši pohádkový zjev,
sem andělé za nocí přilétají
a z chrámu je slyšet jejich zpěv.

A v kostele, můj Bože, samé zlato,
obrazy, sochy a ty oltáře!
Když ohromený díval jsem se nato,
zaslzely mi oči od záře.

Sem tatínek s maminkou chodívali
i předkové už dlouhá staletí
a celým srdcem se zde modlívali
za ochranu a hlavně za děti.

Tady má trůn naše nebeská Paní,
odtud se dívá do Východních Čech,
žehná svým věrným, od zlého je chrání
a pomáhá jim v jejich starostech.

Bylo mi dobře u nebeské Matky,
jako by se mnou byla maminka,
však musel jsem se vrátit zpátky.
A zůstala mi jenom vzpomínka!